Turci v Německu tvoří největší národnostní menšinu v zemi. Do německých zemí začali přicházet za prací v 60. letech minulého století a během několika desetiletí vytvořili na území Spolkové republiky Německo celou diasporu se zachovanými kulturními tradicemi, jazykem a náboženstvím.
Historie turecké diaspory v Německu
Historie vzniku turecké diaspory v Německu začíná dohodou o přijímání tureckých občanů jako dočasných pracovníků, podepsanou v roce 1961. Německo v poválečném období nutně potřebovalo levnou pracovní sílu, a tak začalo udělovat pracovní víza občanům zemí s v té době slabou ekonomikou.
Spolu s Turky byli pozváni občané Itálie, Španělska a Řecka. Pokud se však během několika desetiletí zvýšila úroveň ekonomiky v jiných zemích a dočasní pracovníci se vrátili do své vlasti, mnoho tureckých gastarbeiterů se rozhodlo zůstat v Německu.
Postupem času německá vláda zavedla zákony umožňující migrujícím pracovníkům shledat se se svými rodinami. Z tohoto důvodu mnoho Turků stále jezdí do Německa za prací, a pak zůstávají v Německu a přepravují své manželky a děti do země.
Počet Turků a jejich rozdělení
Turci tvoří asi jednu čtvrtinu všech zahraničních přistěhovalců v zemi. Jestliže v roce 1961 přišlo za prací do Německa asi 8 000 Turků, pak podle výsledků sčítání lidu z roku 2021 jejich počet již činil více než 1,5 milionu. V datech sčítání jsou přitom zohledněni pouze ti přistěhovalci, kteří mají turecké občanství. Kromě nich získalo německé občanství asi 1,3 milionu lidí.
Celkově je tedy počet turecké populace v Německu téměř 3 miliony lidí.
60 % přistěhovalců z Turecka míří do velkých měst, zbytek do malých měst. Spolkové země nejvíce osídlené Turky jsou Bádensko-Württembersko a Severní Porýní-Vestfálsko.
Většina Turků se nachází v takových průmyslových městech, jako je Stuttgart, Mnichov, Frankfurt nad Mohanem, Düsseldorf, Mannheim, Kolín nad Rýnem, Mohuč, stejně jako v Berlíně. V hlavním městě se přistěhovalci z Turecka usazují především ve čtvrtích Neukölln a Kreuzberg. Ten druhý se mimochodem dokonce začal nazývat Malý Istanbul.
Kulturní rozdíly
Kultury Německa a Turecka jsou poněkud protichůdné. Většina přistěhovalců z Turecka na území Německa dodržuje turecké tradice a drží se základů země původu. Jestliže první generace Turků, kteří přišli za prací v poválečném období, byla z velké části obklopena pouze zástupci svého etnika, pak druhá a třetí generace se již musí stále více seznamovat s německou kulturou. Silný německý vliv ovlivňuje studium a práci, ale Turci si stále udržují svou kulturu doma.
V rodině a při komunikaci se sousedy zůstává hlavní turecká řeč. Turečtina je v Německu druhým nejrozšířenějším jazykem. V některých regionech je výuka tohoto jazyka součástí povinného školního vzdělávacího programu, ale ve většině případů je možnost se jej naučit.
Ústní turecká řeč prochází dramatickými změnami kvůli tomu, že mnoho přistěhovalců v ní začalo používat německé syntaktické a gramatické konstrukce.
Druhá a třetí generace Turků stále mluví svým rodným jazykem, ale s německým přízvukem, který do své řeči vetká místní dialekt. Naopak lidé ze znevýhodněných sociálních vrstev ve své německé řeči nahrazují mnoho slov analogiemi z turečtiny a arabštiny.
Hlavním rysem, který naznačuje rozdíl v mentalitě Turků a Němců, je víra. Turečtí imigranti tvoří největší část muslimů v Německu (63,2 % všech muslimů v zemi bylo v roce 2009). Němečtí Turci přikládají otázce náboženství velký význam, ani ne tak z hlediska náboženství samotného, jako z hlediska národní sebeidentifikace.
Problém integrace
Integraci Turků v Německu provázejí některé problémy spojené s adaptací tohoto národa na německý život. Hlavní důvody, které přinášejí potíže integračnímu procesu, jsou:
- výrazné rozdíly v mentalitě tureckých a německých občanů, zachování tureckých zvyků a národní sebeidentifikace;
- nedostatek možnosti rychlé změny sociálního postavení v německé společnosti;
- loajální vládní politika Německa vůči méně integrovaným etnickým skupinám;
- nedostatek práce pro většinu manželek tureckých dělníků, který jim nedává příležitost připojit se k německé kultuře;
- Turci se raději ožení se svými krajany v Turecku a poté je přivezou do Německa. Neochota vzít si Němky vede k tomu, že národní zvyky jsou v rodině zachovány a dále se rozvíjejí v dalších generacích;
- možnost získat německé občanství pro děti narozené v tureckých rodinách. To poskytuje sociální výhody, což nemotivuje Turky k integraci;
- přístup k turecké televizi, rádiu, novinám a tak dále.
Politická angažovanost
Protože první generace Turků, kteří přišli do Německa, chápala svůj pobyt zde jako dočasný, o německou politiku se nezajímali. Navíc si až dosud většina imigrantů ponechává turecké občanství a více se zajímají o politiku v Turecku než v Německu.
V poslední době se ale mezi imigranty z Turecka začíná projevovat určitý zájem o místní politiku. Projevuje se to především přilnavostí k Sociálně demokratické straně Německa (SPD) kvůli jejímu postoji k naturalizaci a imigrantům. Někteří němečtí občané tureckého původu se začali připojovat k řadám poslanců parlamentu.
Závěr
Historie tureckého lidu v Německu začala v polovině 20. století. Poté německá vláda pozvala zahraniční dělníky na dočasnou práci v továrnách a závodech. Doba původně předpokládané brigády se ale prodloužila, řada imigrantů přivezla do Spolkové republiky Německo své rodiny a zařídila si zde život.
Imigranti z Turecka se dlouhá desetiletí z mnoha důvodů nedokázali integrovat do německé společnosti. Turci tak tvoří největší zahraniční diasporu na území Spolkové republiky Německo.
